Minulé víkendové dny jsem vyrazil ještě před svítáním na krátkou návštěvu přilehlých lesíků za naší zvěří, byl jsem zvědavý, co nového mě potká.
Myslím, že se podařilo i nějakou zajímavou fotku „vyvolat". Vše vyvrcholilo při nedělní návratu, když při příchodu ke svému vozu, čekalo mě nemilé překvapení. Na parkovišti nebylo jen moje auto, ale stálo zde ještě jedno vozidlo, služební vozidlo Policie ČR. Nebylo to auto s radarem, jak jsem mylně předpokládal z dálky a myslel si, že monitorují projíždějící řidiče, ale strážník čekal na mě. Oznámil mi, že v době mojí nepřítomnosti mělo moje vozidlo návštěvníka. Lapka si odnesl moje památeční pohorky meindlovky, které jsem měl na přezutí a sluneční brýle, které byly mojí srdeční záležitostí, procestovaly se mnou mnoho krásných exotických míst a při žádné návštěvě afrického kontinentu nechyběly. Uvnitř vozu byla spoušť skleněných střepů z bočního okna a drobných věcí, které nenechavci překážely při hledání vytouženého pokladu. Protokolem jsem hodného policistu nezdržoval, myslím, že v neděli se dají dělat příjemnější činnosti než psát zápis, který stejně skončí v nedohlednu. Pro dokreslení celé situace v našem klidném městě na Labi poslouží i ta skutečnost, že jsem nebyl jediný, který se vracel bez předního bočního skla, ale jen u mého automechanika byli v minulém týdnu čtyři další takto postižení majitelé plechových dopravních prostředků.
Přeji novému majiteli mé obuvi spoustu šťastných nachozených kilometrů, boty měly totiž opravenou podrážku a novou ortopedickou stélku tepelně vytvarovanou pouze na moje chodidlo. A doufám, že v mých brýlích udělá díru nejen do světa ......
Jirka