Společně s Honzou Vebrem jsem navštívil Bavorský les, zoopark u našich západních sousedů.
Již v minulém článku jsem se zmínil o tom, že o prvním prosincovém víkendu mi byl společníkem a průvodcem Jan Veber, fotograf zvířat a moc príma člověk. Již při vjezdu na parkoviště u zooparku a k mému velkému překvapení, na nás čekal slabý sněhový poprašek. Jinak parkovací plocha byla vymetena, tedy od návštěvníků, snad krom několika italských fotografů tu opravdu nikdo nebyl. K mému dalšímu překvapení, za vstupné se neplatí, jen při výjezdu je třeba uhradit parkovné, ale to ty české zoologické zahrady také znají a vstupné si též neodpustí. Naše první kroky směřovaly do velkého výběhu rysa ostrovida, měli jsme štěstí, byl čas ranního krmení a tak jsme zde "domácí" měli tu čest vidět. Další cesta vedla do království vlka obecného, je tu pěkná smečka, napočítali jsme jich přes 10. Zde jsme i my s Honzou posnídali, dalo by se napsat, že společně s vlky, ale dělilo nás jen několik výškových metrů rozdílu a silný ocelový plot. Navštívili jsme malý a útulný výběh páru kočky divoké, kde jsme pokali jedny z mála domácích turistů. Cestou jsme prošli přirozeným prostředím prasete divokého a dostalo se nám té cti, že jsme byli s nimi i u hlavního chodu sobotního oběda. Později jsem se zavítali i do voliér dravých ptáků. Nejdelší odpolední čas jsme věnovali mědvědu hnědému, jeho výběh je zde jeden z největších. I medvěd se připravoval na zimní spánek a tak nám nezbývalo, než se pomalu vydat k domovu. Cestou přes krátké zastávky s pohledy za směčkou vlků a párem rysů jsme se společně s Honzou vydali na pěšinku k domovu. Ještě v autě jsme s úsměvem zavzpomínali na naše italské kolegy, kteří prověřili fotografickou novinku od Canonu - 7D. A po "vzoru" našeho kamaráda Michala Jirouše pokropili smečku vlků tak, že museli mít kožich jak cedník našich babiček.
Nyní mi nezbývá než si přát, s Bavorkým lesem a Honzou Vebrem brzy na shledanou ....
Jirka