Zasněženou jelení oborou ...

Nedělního ráno 28.listopadu bylo těžké vstávání, předcházelo mu totiž dlouhé chlapské povídání s Honzou Veberem na jediné téma, učarování africkou divadelní scénou.

Kdo tuto krásu a hlavní představitele viděl na vlastní oči, mi zajisté dá za pravdu. Ale je jen málo z dvounohých středoevropských suchozemců, kteří by svoji předsvatební cestu podnikali po africké buši a svůj novomanželský slib si složili v Keni. Ale zpět od zaprášených klikatých cest po rezervacích, kde vládnou divoké kočky, do naší domoviny, kde poslední dny a týdny je všude rozprostřena bílá sněhová pokrývka a teplota pod bodem mrazu. Po rychlé snídani usedáme do Honzova "plechového" stroje a odjíždíme do království jelena sika Dybowského, do daleké-nedaleké obory. Díky Honzovým kontaktům mám i já možnost se opět projít oborou, kde si jeleni beze strachu před pytláky a lapky, vyšlapují hlubokým sněhem a servírují dobroty na svoji nedělní ranní hostinu. Setkání s ozbrojeným ochráncem, konkrétně sympatickou slečnou ochránkyní, nám bylo a je jasným důkazem, že jediným možným nebezpečím všeho živého jsme mi lidé sami.

Ve snaze o co nejméně nápadné našlapování , které je po zasněžené a zmrzlé štěrkové cestě možné, jsme společně dorazili až ke krmelišti jelenů. Ač slunečních paprsků bylo v tento čas poskrovnu, hlavní protagonisté dnešního představení měli pro strach uděláno a nebáli se předvádět své naučené divadelní role bez zábran a ostychu. Honzova upřímná snaha o rozšíření mé sbírky obrázků domácí české divoké zvěře o nefalšovaného svobodného divočáka byla mou nešikovností s technikou poznamenána. To vše stálo mého hodného "náhončího" sněhovou kapuci za krkem a já jsem měl více práce s mazáním nepovedených obrázků. Ano, mám se co ještě učit, a slibuji, že budu. Výsledné fotografie z procházky oborou je možné vidět ve složce letošních fotografii z ČR, moc jich tu však za lento ok není. Přednost měly pracovní povinnosti, ale pro rok 2011 a následující už mám plány v ostřejších obrysech.

Jirka